Becker & Poliakoff

cz eng

Hlavní menu:

K možnosti tzv. souběhů u členů statutárních orgánů obchodních korporací
14.7.2015
K možnosti tzv. souběhů u členů statutárních orgánů obchodních korporací JUDr. Ing. Jindřich Kalíšek, advokát a zapsaný mediátor Spolu s účinností rekodifikační legislativy (1. ledna 2014) došlo mimo jiné ke zrušení obchodního...
Celý článek
K možnosti tzv. souběhů u členů
statutárních orgánů obchodních korporací
 
JUDr. Ing. Jindřich Kalíšek, advokát a zapsaný mediátor

Spolu s účinností rekodifikační legislativy (1. ledna 2014) došlo mimo jiné ke zrušení obchodního zákoníku, který ve svém ustanovení § 66d výslovně připouštěl tzv. souběh výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti s výkonem této anebo obdobné funkce v pracovněprávním poměru k též společnosti. V současnosti účinná legislativa tento souběh výslovně neupravuje, což vedle snížení právní jistoty adresátů normy vedlo k četným diskusím v odborných právních kruzích (především v roce 2014), které se týkaly možnosti souběhu funkcí u právních vztahů nově sjednaných po 1. lednu 2014 i již existujících.


Definice souběhu

Souběhem se v diskutovaném kontextu rozumí takové případy, kdy je ze strany obchodní společnosti se členem jejího statutárního orgánu (fyzickou osobou) vedle smlouvy o výkonu funkce uzavřena ještě pracovní smlouva, přičemž sjednaný druh práce se zcela nebo zčásti překrývá s činnostmi člena statutárního orgánu, resp. obchodním vedením společnosti.
Typickým případem souběhu je situace, kdy má člen statutárního orgánu uzavřenu pracovní smlouvu, jejímž obsahem je výkon práce generálního ředitele, obchodního ředitele anebo finančního ředitele, jejichž obsah se nutně aspoň částečně shoduje s obchodním vedením společnosti. O souběh naopak zpravidla nejde v případech, kdy člen statutárního orgánu vykonává pro společnost na základě pracovní smlouvy jiné další činnosti, které nesplývají s výkonem činnosti statutárního orgánu (např. hlídač, účetní, řidič, technický pracovník bez rozhodovacích pravomocí).


K historii souběhu v české legislativě a judikatuře

Česká legislativa výše popsaný souběh nikdy výslovně nezakazovala, až na krátké období v letech 2012 – 2013 o něm mlčela.
V období před rokem 2012 se proti relativně obvyklé praxi souběhů vymezovala judikatura především Nejvyššího soudu ČR, která ty pracovněprávní vztahy, jejichž obsahem byl výkon činností náležejících statutárním orgánům, posuzovala jako neplatné. Nejvyšší soud tento závěr odůvodňoval především tím, že není možné vykonávat činnosti spadající do obchodního vedení společnosti v pracovněprávním vztahu, tedy coby závislou práci.[1] V praxi to znamenalo, že zvolením do funkce člena statutárního orgánu docházelo ke konkludentnímu rozvázání pracovního poměru.
Ve snaze vyjít vstříc ustálené obchodní praxi, která většinově nerespektovala právní názor soudů, byl zákonem č. 351/2011 Sb. s účinností 1. ledna 2012 novelizován obchodní zákoník, do nějž přibylo ustanovení § 66d, které výslovně umožnilo výkon svěřených funkcí statutárního orgánu v pracovněprávním vztahu k obchodní společnosti (tzn. souběh) a rovněž i delegování obchodního vedení uvnitř statutárního orgánu.
V období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 tedy byla na základě výše uvedené změny praxe souběžného výkonu funkce a pracovního poměru zcela legální.[2]


Souběh po rekodifikaci

Od 1. ledna 2014 není problematika souběhu funkcí opět nikterak výslovně řešena, a to přesto, že původní návrh zákona o obchodních korporacích obsahoval obdobné ustanovení (§ 47 návrhu) jako předchozí ustanovení § 66d obchodního zákoníku. Do účinného znění se však nedostalo.
Tato absence explicitní úpravy vedla jednak k nejistotě u adresátů normy, jednak k řadě diskusí, v nichž k této otázce vykrystalizovaly dva zcela protichůdné právní názory:
  1. Jedna skupina právních odborníků (mezi nimi i někteří autoři rekodifikace) tvrdí, že souběh, který není zákonem výslovně zakázán, je na základě soukromoprávní zásady „Co není v soukromém právu zakázáno, je dovoleno[3] nutně dovolen.
  2. Druhá skupina naopak dovozuje, že při absenci výslovné úpravy nelze dovolenost souběhu s ohledem na dikci některých ustanovení občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích dovozovat nelze, nehledě k relevantní soudní judikatuře, která je novou legislativou nedotčena a až do konce roku 2011 souběhy pravidelně shledávala neplatnými (fakticky je zakazovala).


Argumenty pro zákaz souběhu po 1. lednu 2014

Dnes již jednoznačně převažujícím názorem právních odborníků je, že od 1. ledna 2014 není souběh přípustný, tzn. výkon funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti (tzn. jednatele u společnosti s ručením omezeným anebo člena představenstva / statutárního ředitele u akciové společnosti) nelze vykonávat v pracovněprávním vztahu, a to ani částečně.
Důvody pro tento závěr lze hledat v následujících ustanoveních právních předpisů:
  • Dle ustanovení § 195 odst. 2 (pro jednatele společnosti s ručením omezeným), resp. § 435 odst. 3 (pro členy představenstva / statutární ředitele akciové společnosti) zákona o obchodních korporacích není nikdo oprávněn udělovat členu statutárního orgánu pokyny týkající se obchodního vedení obchodní společnosti. Výše uvedené neplatí pouze v situaci dle § 51 odst. 2 zákona, podle nějž je člen statutárního orgánu oprávněn požádat nejvyšší orgán obchodní korporace o udělení pokynu týkajícího se obchodního vedení; tím však není dotčena jeho povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Jinak řečeno, imperativ péče řádného hospodáře a nezávislost statutárního orgánu na komkoliv pojmově vylučuje možnost uzavření pracovněprávního kontraktu, jehož imanentní součástí je výkon určité řízené činnosti.
  • Výkon funkce statutárního orgánu není a ani nemůže být závislou prací dle § 2 odst. 1 zákoníku práce. Charakter závislé práce má taková pracovní činnost, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Především aspekt podřízenosti a vázanosti pokyny zaměstnavatele je při výkonu funkce statutárního orgánu nemyslitelný.
  • Při výkonu funkce statutárního orgánu, za níž osobě, která funkci vykonává, může ale i nemusí náležet odměna a/nebo jiné funkční požitky, nemůže být již z povahy vztahu obchodní společnost – statutární orgán dodržen § 2 odst. 2 zákoníku práce, podle nějž je vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.
Z výše uvedeného pak vyplývá, že výkon funkce statutárního orgánu nemůže být podřízen žádnému pracovněprávnímu vztahu, neboť tyto dvě relace se svými základními charakteristikami prostě vylučují. Kogentní ustanovení nové civilní legislativy (upravující povinnost členů orgánu jednat s péčí řádného hospodáře a jejich odpovědnost za případné porušení tohoto imperativu) se použijí vždy a již z podstaty neodpovídají postavení v pracovněprávním vztahu.[4] Souběh funkcí je tak nutno nahlížet jako právem „nepovolený“ (ergo zakázaný). Pokud bude pracovní smlouva sjednána až po vzniku funkce ve statutárním orgánu, bude neplatná, v opačné souslednosti pracovní poměr konkludentně zanikne.[5],[6]
Uzavření pracovní smlouvy mezi obchodní společností a statutárním orgánem však není vyloučeno docela. Jak z ustanovení § 59 odst. 1, tak z § 61 odst. 3 zákona o obchodních korporacích se totiž podává, že práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu se řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, ledaže ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo z předmětného zákona plyne něco jiného. Vztah obchodní korporace a člena jejího orgánu tedy nemusí být smluvně ošetřen vůbec, anebo se naopak může řídit smlouvou jiného typu než smlouvou o výkonu funkce. V každém případě by se však měla obchodní společnost na smlouvy s členy statutárních orgánů zaměřit, a to především na jejich formu, podrobné vymezení funkce, úpravu odměňování a ostatních funkčních požitků a schválení nejvyšším orgánem obchodní společnosti.
Souběh funkce člena statutárního orgánu a pracovního poměru je možný pouze v omezené množině případů, kde je náplň pracovního poměru výrazně odlišná od obchodního vedení a zastupování společnosti a/nebo obsahuje činnosti výhradně podpůrné nebo vysoce specializované bez řídícího přesahu. Jinak řečeno, s výkonem funkce jednatele společnosti je možné mít uzavřenu pracovní smlouvu na pozice jako je vrátný, asistent, technický specialista (např. IT) anebo uklízeč.[7] Problémem naopak zůstává situace, kdy pracovněprávní vztah svým obsahem kopíruje plnění povinností, jež ze zákona náleží statutárnímu orgánu – nejčastěji tedy obchodní vedení, k němuž nesmí nikdo statutárnímu orgánu udělovat pokyny.
Výše uvedený právní názor podporuje řada osob s významnou právní autoritou:
  • Ministerstvo spravedlnosti ČR konstatovalo, že souběhy jsou obecně nepřípustné, a to pro jejich rozpor s ustanovením § 1791 odst. 1 občanského zákoníku (věřitel musí prokázat důvod závazku). Dle ministerstva není možné, aby obsahově totožný závazek vyplýval ze dvou různých právních titulů – smluv (přičemž v případě pracovní smlouvy zcela chybí právní kauza – důvod – takové smlouvy).
  • doc. JUDr. Petr Čech ve svém komentáři s odkazem na prolomení dvojkolejnosti občanskoprávní a obchodně právní legislativy a především ustanovení § 59 zákona o obchodních korporacích konstatoval, že i když není vyloučeno, aby smlouva o výkonu funkce měla režim pracovní smlouvy (zákon připouští odlišnou úpravu od příkazní smlouvy a netrvá ani na obchodněprávním režimu), takto uzavřená smlouva nezaloží členu orgánu pracovní poměr. Pracovní poměr je specifickým právním vztahem, jehož imanentní součástí je řada ustanovení posilujících právní jistotu zaměstnance, která by však v případě osoby v postavení statutárního orgánu musela ustoupit (kogentním) ustanovením zákona o obchodních korporacích, což je obecně nepřípustné.
  • Prof. Stanislava Černá uznává, že v zákoně o obchodních korporacích výslovný zákaz souběhů nenalezneme, ale poukazuje na to, že pracovněprávní vztahy jsou upraveny v zákoníku práce, který upravuje právní vztahy ze závislé práce. Vztah mezi členem voleného statutárního orgánu a obchodní společností není vztahem závislosti, tudíž ani nemůže být vztahem pracovněprávním. Podobně jako dr. Čech anebo Nejvyšší soud ČR poukazuje na to, že v optimálním případě by průnik funkce člena orgánu a pracovního poměru zaměstnance v jedné osobě měl být nulový (což nutně pracovněprávní vztah společnosti s osobou v jejím statutárním orgánu nevylučuje, nicméně toliko v případě neexekutivních prací tytu vrátný či hlídač).
  • Hospodářská komora České republiky zastává názor, že nelze platně sjednat pracovní smlouvu na činnost, která je obsahem funkce člena statutárního orgánu, tedy zejména obchodní vedení a zastupování společnosti. Odkazuje přitom na ustanovení § 1791 občanského zákoníku, které požaduje prokázání právního titulu (důvodu) závazku. Ten by v případě pracovněprávní smlouvy nutně chyběl, neboť by byl duplicitní k zákonnému rozsahu práv a povinností statutárního orgánu.
 

Argumenty pro přípustnost souběhu po 1. lednu 2014

Vedle „mainstreamového“ proudu právních názorů nepřipouštějících možnost souběhu se v diskusi objevovaly i názory protichůdné, od počátku však byly spíše menšinové.
Nejvýraznějším zastáncem přípustnosti souběhů je doc. JUDr. Bohumil Havel, jeden z autorů nové legislativy. Konstatoval, že i přes vypuštění § 47 z původního návrhu zákona o obchodních korporacích nelze s ohledem na zásadu legální licence a dispozitivnosti nové právní úpravy dovozovat, že by souběhy byly zakázány, ba právě naopak. Přestože doc. Havel připouští, že organizace a vnitřní regulace orgánů společností by měla být – podobně jako jiné statusové otázky – spíše kogentní úpravou s jasnými právními limity, v případě nastavení struktury výkonu funkce má být dle jeho názoru spíše dispozitivní a zcela na vůli stran. Jinak řečeno, dle doc. Havla by v případě dohody obchodní korporace s členem statutárního orgánu na rozložení náplně funkce mezi část jednatelskou a pracovněprávní příslušnému souběhu nemělo nic bránit.[8]


Aktuální judikatura

Dne 14. listopadu 2013, tedy v období, kdy již právnická veřejnost intenzivně diskutovala dopady nové civilní legislativy po 1. lednu 2014, vydal Nejvyšší soud ČR rozsudek ve věci sp. zn. 21 Cdo 3250/2012, v němž – prozatím bez vazby na novou legislativu – nade vši pochybnost jasně potvrdil, že pro něj zůstává souběh principiálně nemožný. Soud dokonce v daném rozhodnutí vyjádřil předpoklad, že  zaměstnanci ve funkci člena statutárního orgánu a zaměstnavateli – obchodní společnosti muselo být zcela jasné, že souběh možný není (na základě toho dokonce dovozoval i jejich jinak nevyjádřenou vůli).
Nejen v kontextu výše řečeného lze tedy očekávat, že soudní praxe se k pracovním smlouvám v souběhu bude i nadále stavět skepticky. Na druhou stranu, oproti období před rokem 2012 je možné očekávat odlišné posuzování platnosti těchto nepřípustných pracovních smluv, neboť v souladu s novými zásadami kontraktačního obratu nebude takové právní jednání pravděpodobně posuzováno jako jednání neplatné, nýbrž jako jednání platné, které však svým obsahem odpovídá nejbližšímu zákonem umožněnému závazku, tedy smlouvě o výkonu funkce.


Závěr a doporučení

Lze uzavřít, že v právní veřejnosti v současnosti poměrně významně převažuje názor, že souběhy jsou spíše nemožné. Nová civilní legislativa nepřinesla žádnou koncepční změnu, která by překonávala závěry Vrchního soudu v Praze z roku 1993, a proto je výkon funkce člena statutárního orgánu v rámci pracovněprávního vztahu právně velice rizikový, a to především s ohledem na reálnou možnost (dodatečně) bezplatného výkonu funkce.[9] Ani Nejvyšší soud ČR v posledně zmiňovaném případě nijak nenaznačil, že by měl zájem nad souběhy přemýšlet jinak než do 31. prosince 2011.[10]
Ať už bude budoucí judikatura jakákoliv, setrvávání v souběhu nelze doporučit. Všem obchodním společnostem i členům jejich statutárních orgánů lze spíše doporučit uzavření smlouvy o výkonu funkce (pouze této, a to i namísto dosavadní souběžné pracovní smlouvy).
Dřívější výhody pracovní smlouvy oproti smlouvě o výkonu funkce již kvůli novelám právních předpisů v oblasti pojištění, daní či sociálního zabezpečení vymizely, takže jakákoliv (spíše hypotetická) pozitiva plynoucí z využití souběhu jen stěží převáží popsaná rizika. Uvážíme-li, že značná část sebelepší pracovní smlouvy člena statutárního orgánu by musela ustoupit kogentním ustanovením ZOK (veškerá odchylná ujednání týkající se například odpovědnosti, odvolávání, volby, odměňování atp. by nebyla účinná) a současně výhody souladné se zákonem (například dovolená, odstupné, pojištění či celá řada dalších benefitů) je možné vložit do smlouvy o výkonu funkce i po rekodifikaci, postrádá souběh i praktického a ekonomického smyslu.
 
Výtah z podkladů a veřejně dostupných vstupů
  1. Důvodová zpráva k návrhu občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., v platném znění)
  2. Důvodová zpráva k návrhu zákona o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb., v platném znění)
  3. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
  4. Bělina, M.; Drápal, L. a kol. – Zákoník práce. Komentář. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 34
  5. Stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR Souběh funkcí již není od 1. 1. 2014 přípustný dostupné na adrese http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=2073&d=336829
  6. Stanovisko Legislativní sekce HK ČR Souběh funkcí v obchodních korporacích dostupné na adrese http://www.khkpce.cz/informace-z-legislativni-sekce-hk-cr-soubeh-funkci-v-obchodnich-korporacich.aspx
  7. Stanovisko Baroch Sobota, advokátní kancelář Možnost tzv. souběhu funkcí dostupné na adrese http://www.baroch-sobota.cz/moznost-tzv-soubehu-funkci
  8. Fuka, J. – Snaha o souběh v roce 2014? Možná vám pracovní poměr skončí. dostupné na adrese http://www.epravo.cz/top/clanky/snaha-o-soubeh-v-roce-2014-mozna-vam-pracovni-pomer-skonci-93408.html
  9. Holub, L. – Otázky nad souběhem smlouvy o výkonu funkce a pracovního poměru dostupné na adrese http://www.pravniprostor.cz/clanky/obchodni-pravo/k-otazky-nad-soubehem-smlouvy-o-vykonu-funkce-a-pracovniho-pomeru
  10. Běhounek, P. – Pracovní poměr jednatelů a členů představenstev dostupné na adrese http://www.behounek.eu/ mohlo-by-vas-zajimat/pracovni-pomer-statutarnich-organu/
  11. Pospíšil, D. – Předseda představenstva zaměstnancem? Aneb jak je to s přípustností souběhu pracovního poměru s funkcí člena statutárního orgánu po rekodifikaci. dostupné na adrese https://www.obczan.cz/clanky/predseda-predstavenstva-zamestnancem-aneb-jak-je-to-s-pripustnosti-soubehu-pracovniho-pomeru-s-funkci-clena-statutarniho-organu-po-rekodifikaci
 
[1]              Již v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. dubna 1993 sp. zn. 6 Cdo 108/92 (č. 13/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se konstatovalo, že činnost statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným nelze vykonávat fyzickou osobou v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem společnosti. Funkce statutárního orgánu společnosti totiž dle názoru soudu není druhem práce ve smyslu § 29 odst. 1 písm. a) tehdejšího zákoníku práce, vznik i zánik této smlouvy není upraven pracovněprávními předpisy, namísto toho se řídí obsahem společenské smlouvy. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu ČR (čítající několik desítek rozhodnutí počínaje sp. zn. 21 Cdo 1850/2001 a sp. zn. 21 Cdo 963/2002 z let 2002 a 2003) následně závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze z roku 1993 aplikovala na jakoukoli činnost, která je výkonem funkce statutárního orgánu obchodní společnosti, zejm. obchodním vedením společnosti a jednání jejím jménem / v jejím zastoupení).
[2]              Nicméně, v téže době odpadl hlavní důvod, pro který k souběhu řada společností přistupovala, a sice rozdílná daňová a odvodová povinnost u pracovněprávních vztahů a výkonu funkce statutárního orgánu.
Spolu s úpravou obchodního zákoníku totiž došlo novelou č. 470/2011 Sb. s účinností od 1. ledna 2012 k odpovídající změně na poli práva sociálního zabezpečení a zdanění příjmů. Novelou byl rozšířen okruh osob, na něž se nemocenské a důchodové pojištění vztahuje, především o jednatele společností s ručením omezeným a členy statutárních orgánů akciových společností. Novela také zrušila daňovou neuznatelnost odměn členů statutárních orgánů obchodních společností (upravenou v ustanovení § 25 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v tehdejším znění; tato úprava se nevztahovala na odměny jednatelů - k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 5 Afs 131/2006). Připomeňme přitom, že před touto změnou odměna člena statutárního orgánu účast na nemocenském a důchodovém zabezpečení nezakládala a v období 2009 – 2011 byla zvláštním způsobem upravena účast jednatelů na důchodovém pojištění (bez účasti na nemocenském pojištění a jen při dosažení rozhodného příjmu ve výši ¼ průměrné mzdy).
[3]              Tzv. zásada legální licence, upravená již v normách nejvyšší právní síly, konkrétně v čl. 2 odst. 2 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Nová civilní legislativa ji akcentuje v zásadě dispozitivnosti úpravy obsažené v § 1 odst. 2 občanského zákoníku.
[4]              Tím spíše tehdy, když jako zaměstnavatel i zaměstnanec vystupuje tatáž osoba, což je obvyklý případ u řady malých jednočlenných obchodních společností.
[5]              Takto zaniknout může dle některých výkladů i v tom případě, že byl souběh založen v letech 2012 a 2013 a bude zájmem obchodní společnosti a osoby vykonávající souběžné funkce, aby i nadále pokračoval. Přestože se podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku závazky vzniklé za účinnosti dosavadních právních předpisů řídí těmito dosavadními předpisy, jsou všechny společnosti podle § 777 odst. 3 zákona o obchodních korporacích povinny nejpozději do 1. července 2014 uzpůsobit základní otázky organizace a statusu obchodních korporací včetně smluv o výkonu funkce kogentním ustanovením nové legislativní úpravy. Nestane-li se tak, u smluv o výkonu funkce platí, že výkon funkce bude po uvedeném datu bezplatný. Případná souběžná pracovní smlouva by v takovém případě s účinností k řečenému datu zanikla, a to pro svou právní nedovolenost a dodatečnou nemožnost plnění.
K této otázce se však lze setkat i s alternativním názore, a sice že dříve uzavřené souběžné smlouvy z let 2012 a 2013 by měly s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku zůstat v režimu dosavadních právních předpisů a měly by tudíž být posuzovány jako platné (pokud si smluvní strany výslovně nesjednají podřízení těchto smluv novému občanskému zákoníku od data jeho účinnosti). Tento právní názor je však spíše menšinový.
[6]              Co naopak nová civilní legislativa ponechala beze změn, je zásada (zavedená s účinností od 1. ledna 2012), že odměna člena statutárního orgánu zakládá naprosto srovnatelné nemocenské i důchodové zabezpečení jako mzda z pracovněprávního vztahu a je za stejných podmínek jako mzda daňovým nákladem společnosti.
[7]              Tento závěr ve svém komentáři postuluje i prof. Miroslav Bělina.
[8]              Doc. Havel podotýká, že není-li náplní práce zaměstnance na pozici generálního ředitele obchodní vedení (a dle komentátora není možné konstatovat, že náplní práce generálního ředitele je vždy rovněž i obchodní vedení), neexistuje důvod, proč by takový zaměstnanec nemohl současně vykonávat funkci jednatele.
[9]              A to zejména v situaci, kdy dotyčný člen statutárního orgánu sám nemá společnost pod kontrolou. V takové případě zcela reálně hrozí požadavek ze strany společníků na vrácení mzdy, odvolání z funkce bez nároků z pracovní smlouvy atd.
[10]             Je také vysoce pravděpodobné, že tento soud si nenechá ujít první možnost, aby se k otázce souběhů vyjádřil za použití obecných principů nového občanského zákoníku. 
Zmenšit
Daňový řád
8.7.2015
S účinností od 1. Ledna 2015 vstoupila v účinnost, v podstatě bez větších komentářů a avíz, novela daňového řádu, tedy z. č. 280/2009 Sb. Tato novela základního daňového procesního předpisu je součástí zákona č. 267/2014 Sb. a obsahuje v čl. VI tohoto...
Celý článek
S účinností od 1. Ledna 2015 vstoupila v účinnost, v podstatě bez větších komentářů a avíz, novela daňového řádu, tedy z. č. 280/2009 Sb. Tato novela základního daňového procesního předpisu je součástí zákona č. 267/2014 Sb. a obsahuje v čl. VI tohoto zákona celkem 36 novelizačních bodů a dále v čl. VII přechodná ustanovení.
Hlavním důvodem proč prošla takřka bez povšimnutí je nepochybně i skutečnost, že byla součástí „změnového daňového balíčku“ schváleného PS koncem roku 2014 a označeného již tradičně jako změna zákona o daních z příjmů a změna dalších souvisejících zákonů.
Obsah novely daňového rádu lze rozdělit do čtyř následujících okruhů:
  1. Změny v sankčním systému, včetně znovuzavedení možnosti individuálního prominutí příslušenství daně.
  2. Zavedení opatření pro účinnější boj s daňovými úniky
  3. Elektronizace správy daní
  4. Úprava v současnosti nevyhovujících ustanovení
Ad I) Přestože část novely daňového řádu zahrnutá pod obecné heslo „změny sankčního systému správy daní“ samo o sobě na první pohled neslibuje automaticky něco dobrého pro daňové subjekty, je tomu v tomto případě jinak, protože se vedle zavedení nové pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy (která je v jedné své části ve svém důsledku i krokem vstříc k daňovým subjektům – viz dále), především znovuoživuje institut možnosti individuálního prominutí vybraných příslušenství daně. 
 
  1. Součástí opatření boje proti daňovým únikům je i zvýšení horní hranice pořádkové pokuty na 500 00,- Kč (§ 247 odst. 2). Nadále platí zásada, aby pokuta nebyla v hrubém nepoměru k významu porušení povinnosti (nesoučinnost při správě daní nepeněžité povahy) a k závažnosti následku pro správu daní.
  2. Jako doplnění institutu pořádkové pokuty (§ 247) je nově zaveden institut „Pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy (§ 247a), která má v obecné rovině postihovat dva okruhy nesplnění povinností, a to nesplnění registrační, záznamní, evidenční nebo oznamovací povinnosti a nesplnění povinnosti elektronické firmy podání. O důsledcích nesplnění povinnosti elektronické formy podání a s tím spojené paušální pokuty 2 000,- Kč je zmínka v bodě III. U zbylých uvedených porušení povinností má správce daně možnost uložit pokutu do 500 000,- Kč, a to platebním výměrem se splatností do 15 dnů ode dne jeho právní moci.
  3. Znovuoživený institut individuálního prominutí příslušenství daně je systematicky zařazen do § 259a - § 259c jako „Prominutí penále“, „Prominutí úroku z prodlení a úroku z posečkané částky“ a „Společná ustanovení o prominutí daně nebo příslušenství daně“.
Zásadní změnou je skutečnost, že se mění stav, kdy pro prominutí daně i příslušenství platila obecná úprava umožňující tyto promíjet pouze „hromadně“, a to rozhodnutím ministra financí uveřejněným ve Finančním zpravodaji. Tato možnost byla od roku 2011 využita minimálně a pro ilustraci lze uvést např. prominutí daně pro pořadatele tombol, vyvolané nespokojenými občanskými sdruženími myslivců a sportovců pořádajícími plesy v klasických vesnických tělocvičnách či kulturních domech (hromadné prominutí daně nebo příslušenství daně je upraveno – beze změn v § 260).
  1. prominutí penále  
K chvále a cti předkladatelů slouží fakt, že nešli novou cestou a využili praktických zkušeností s promíjením před rokem 2011 a zákonnou úpravu doplnili o zásady, které dříve sice byly při rozhodování respektovány, byly však obsaženy pouze v interních předpisech Daňové správy. Takto stanovené nepřekročitelné hranice zároveň vymezují mantinely, ve kterých se určený správce daně může pohybovat při svém správním uvážení při rozhodování o žádosti o prominutí.
První podmínkou (a to přímo pro možnost podat žádost o prominutí penále) je uhrazení daně, již se týká. Pokud takovou žádost daňový subjekt podá, aniž má daň uhrazenou, bude se jednat o nepřípustné podání a správce daně v důsledku toho řízení zastaví dle § 106 odst. 1 písm. b). Druhým „mantinelem“ je max. výše možného prominutí. Zatímco před rokem 2011 bylo možno teoreticky prominout celé penále, dnes je maximální hranice stanovena na 75% penále. Současně § 259a odst. 2 obsahuje kritérium pro posuzování žádosti, a to „rozsah součinnosti daňového subjektu v rámci postupu vedoucího k doměření dane“. Časově je možnost tohoto promujícího institutu omezena lhůtou 3 měsíců ode dne právní moci dodatečného platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit penále. Odpadá tak možnost opakovaných žádostí o prominutí, dříve tak častých.
 
  1. prominutí úroku z prodlení a úroku z posečkané částky
Stejně jako u předchozího prominutí penále je „nezbytnou podmínkou“ uhrazení příslušné daně.
Jinak je však řešen rozsah možného prominutí, kdy je možno prominout až 100% takového příslušenství. Rovněž meze správního uvážení nezůstávají být stanoveny pouze široce obecně, nýbrž vedle posouzení vzniku prodlení – „důvod, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit“ stanová pro správce daně i povinnost „zohlednit skutečnost, zda ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládají tvrdost uplatněného úroku“. V tomto případě se tedy jedná o návrat k možnosti posoudit „tvrdost“ zákona, která se dříve využívala u promíjení všeho příslušenství a odlišovala se od „nesrovnalosti“ nutné pro daň samotnou.
 
  1. Společná ustanovení pro předchozí případy prominutí i pro hromadné prominutí v § 260 jsou obsaženy v § 259c a doplňují to, co je uvedeno pro jednotlivé instituty výše.
Jako společné hmotné kritérium pro posouzení žádosti stanoví první odstavec četnost porušování povinností daňovým subjektem. Kritérium „spolehlivosti“ je obsaženo ve druhém odstavci a uplatní se jak na daňový subjekt, tak osobu, která je členem jeho statutárního orgánu. Prominutí není možné, jestliže taková osoba „v posledních 3 letech závažným způsobem porušila daňové nebo účetní právní předpisy“.
Důležitou a pro mnohé ne dobrou zprávu je obsah Přechodného ustanovení, na základě kterého lze žádat o prominutí penále, stejně jako úroku z prodlení či posečkané částky pouze u penále oznámeného počínaje 1. Lednem 2015 a úroků vzniklých od téhož data.
 
  1. Pro úplnost informace se považuje za vhodné ještě krátce upozornit na novou úpravu úroku zdaňovaného odpočtu obsaženou v § 254a. Daňovému subjektu náleží úrok vycházející z reposazby stanovené ČNB zvýšené o 1 procentní bod v případech, kdy správci daně trvá vytýkací řízení déle než 5 měsíců. Úrok náleží ode dne uplynutí 5 měsíční lhůty.
 
Ad II) Pod praporem „férového placení daní“, kdy se „ulevuje těm, kteří platí a přitvrzuje u těch, kteří se naopak placení daní „vyhýbají“, byly přijaty některé úpravy daňového řádu, které vylepšují pozici správce daně v boji proti daňovým únikům.
  1. Byla zrušena možnost podat odvolání proti rozhodnutí správce daně o delegaci místní příslušnosti (§ 18 odst. 1 a 2). K rozhodnutí o delegaci může dojít jak na žádost daňového subjektu, tak z podnětu správce daně, jestliže je to účelné nebo jsou-li pro výkon správy daní potřebné mimořádné odborné znalosti.
  2. Stejně jako u ad a) byla zrušena možnost podat odvolání proti rozhodnutí o atrakci – tedy možnosti nadřízeného správce daně převzít věc od správce daně podřízeného (§ 19 odst. 2). I když četnost rozhodnutí o atrakci je oproti rozhodnutí o delegaci mizivá, je to logická úprava respektující symetrii (a to i historickou) obou těchto procesních institutů správy daní.
  3. Opatřením, od kterého si daňová správa slibuje zabránění obstrukcím, je úprava institutu lhůt k provedení úkonu, které může stanovit správce daně osobně zúčastněné na správě daně (daňový subjekt, zástupce, zmocněnec, třetí osoba) svým rozhodnutím. Byla zrušena poslední věta § 32 odst. 2, že lhůtu kratší než 8 dnů lze stanovit jen zcela výjimečně pro úkony jednoduché a zvlášť naléhavé. Při respektování pravidla a minori ad maius lze tedy předpokládat, že lhůta kratší než jeden den bude správcem daně využívána jen tehdy, kdy úkon nesnese absolutně odkladu (očekávat se dá zejména u podezření z větších daňových podvodů v oblasti spotřebních daní nebo DPH).
Ad III) V reakci na vzrůstající počet podání, pro které daňový zákon vyžaduje elektronickou formu, si aplikační praxe vyžádala řešení pro situaci, kdy je daňové podání sice perfektní, ale není učiněno v zákonem požadované elektronické formě. Jako ideální lze hodnotit přijaté řešení spočívající ve dvou současných změnách daňového řádu.
První změnou je využití klasické právní fikce, když se stanoví, že nedostatek dodržení elektronické formy podání sice představuje vadu podání, ale na samo toto podání se hledí jako podání bez vady. Tato fikce však platí pouze za podmínky, že nedostatek elektronické formy bude jedinou vadou podání.
Druhou změnou, vyjadřující zásadu, že s každým nesplněním povinnosti musí být spojena nějaká sankce, je nové ustanovení § 247a, které stanoví pokutu pro toho, kdo nedodrží elektronickou formu podání. Pokuta za nesplnění této povinnosti nepeněžité povahy je stanovena v jednotné paušální výši 2 000,- Kč.
V praxi se výše zmíněná nová zákonná pravidla budou vztahovat především na „formulářová podání“ (např. přihláška k registraci, daňové přiznání, hlášení, vyúčtování, dodatečné daňové přiznání atd). 
Tuto úpravu lze pozitivně hodnotit především ze strany daňových subjektů, protože staví obsah nad formu, jejíž nesplnění nespojuje s neplatností podání.
Nově stanovená sankce (jednotná a nevysoká) se pak jeví jako adekvátní trest za formální chybu. V konečném důsledku se uleví i správci daně, který nebude muset v těchto případech nechat „zařehtat úředního šimla“ a vyžadovat opravu věcně správného podání.
Ad IV) Pro úplnost informace se uvádí i novelizace dvou ustanovení daňového řádu, která v současnosti zbytečně komplikovala daňové řízení a zároveň ne zcela vyhovovala reálné právní situaci.
  1. Jedná se o § 24 odst. 4, ve kterém se stanoví, že v téže věci může za právnickou osobu jednat jen jedna fyzická osoba. To platí i v případě, kdy se pro jednání statutárního orgánu právnické osoby vyžaduje společné jednání více osob; v takovém případě může jednat kterýkoli člen statutárního orgánu. Jednoznačně se tak akcentuje požadavek daňového řádu, aby v téže věci práv. osoby jednala jen jedna osoba, a to bez ohledu na soukromoprávní úpravu. Tato úprava zároveň jako „vedlejší produkt“ vyřeší i problém aplikační praxe při použití datových schránek (správce daně již nebude muset u podání zaslaného datovou schránkou dokládat jeho validitu, tj. zda není nutné společné jednání více osob).
Lze tedy shrnout, že tato úprava přispěje k urychlení daňového řízení a prospěje jak daňovým subjektům, tak správci daně.
  1. Novým ustanovením je i §239a odst. 4, který reaguje na situaci, kdy přechází daňová povinnosti zůstavitele na více dědiců. Z důvodu naprosté právní jistoty daňových subjektů se explicitně stanoví existence společné daňové povinnosti dědiců, kteří daňové dluhy z ní vzniklé hradí společně a nerozdílně. Navíc se pro předejití pochybností o vztahu tohoto ustanovení daňového řádu k občanskému zákoníku výslovně (v textu ustanovení, nikoli v poznámce pod čarou) uvádí odkaz na občanský zákoník.
Současně se z praktických důvodů rovněž stanoví trvale příslušnost správce daně (ten, který byl příslušný do skončení řízení o pozůstalosti).
 
SHRNUTÍ:
V případě této novely daňového řádu, jejímž ústředním motivem bylo heslo „férového placení daní“ je možno konstatovat, že MF toto heslo promítlo i do textu a nezůstalo (jako v mnoha dalších případech) jen u něj. Rovněž se ukázalo, že opuštění možnosti promíjet příslušenství daně, ke kterému došlo pod heslem protikorupčních opatření od roku 2011, bylo krokem špatným směrem a návrat k osvědčenému systému promíjení příslušenství daně ve svém konečném důsledku prospěje jak daňovým subjektům, tak správcům daně. Lze proto shrnout, že novelizační body v převážné míře respektují MF prezentovaný „klientský přístup“ k daňovým poplatníkům a nepřekvapí proto ani fakt, že byla tato novela nominována odbornou veřejností nikoliv (tradičně pro daňové zákony) na Paskvil roku, nýbrž na Zákon roku 2014 pro business.
 

 
Zmenšit
Druhá technická novela zákona o veřejných zakázkách
18.5.2015
Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo prostřednictvím vlády Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky 3. září 2014 návrh změny zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, tzv. druhou technickou novelu. Dle vyjádření Ministerstva má zejména odstranit...
Celý článek
Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo prostřednictvím vlády Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky 3. září 2014 návrh změny zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, tzv. druhou technickou novelu. Dle vyjádření Ministerstva má zejména odstranit průtahy v zadávacích řízeních. Předpis byl po proběhnuvší sněmovní a senátní části legislativního procesu 24. února 2015 podepsán prezidentem a po premiérském podpisu nabyl účinnosti vyhlášením ve Sbírce zákonů 6. března 2015, a to pod číslem 40/2015 Sb.
Zákon o veřejných zakázkách byl v nedávné minulosti novelizován s účinností od 1. dubna 2012 tzv. transparenční novelou (zákon č. 55/2012 Sb.), která ponížila finanční limit zakázek malého rozsahu na 1 mil. Kč a vedla k jejich násobnému nárůstu či též rozšířila oznamovací povinnosti zadavatelů VZ.
První technická novela se s účinností od 1. ledna 2015 (zák. opatření Senátu č. 341/2013 Sb.) již ale některá ustanovení transparenční novely rušila či alespoň modifikovala. Například opět vrátila finanční limit zakázky malého rozsahu na 2 mil. Kč a zrušila i institut tzv. osoby se zvláštní způsobilostí.
Druhou technickou novelou s účinností od 6. března 2015 (zákon č. 40/2015 Sb.) byly zejména zvýšeny cenové limity dodatečných stavebních prací a služeb (tzv. víceprací), a to z 20 na 30 % celkové následné ceny veřejné zakázky. Směrnice EP a Rady č. 2014/24/EU ze dne 26. února 2014, o zadávání veřejných zakázek, umožňuje ale navýšení i o 50 %, a to nejen celkové ceny, ale každé jednotlivé změny veřejné zakázky. V tomto směru se též změnil nutný požadavek objektivně nepředvídatelných okolností na požadavek okolností nepředvídatelných pouze v rámci náležité péče. Zcela objektivní nepředvídatelnost dodatečných víceprací byla často nedosažitelná, což vedlo absurdně až k nemožnosti zákonného postupu. Došlo zde tedy ke zmírnění požadavku, který nyní klade důraz jen na nepředvídatelnost v rámci náležité péče, jež je rozdílná například u různě velkých zadavatelů. A současná kritika navýšení těchto limitů je právě v kontextu evropského práva zcela nesmyslná, zejména s ohledem na nepředvídatelnost výstavby.
Nově zrušena i povinnost zadavatele upravená právě transparenční novelou zrušit zadávací řízení v případech, kdy byla podána pouze jediná nabídka. Tato rádoby smysluplná povinnost byla již modifikována také první technickou novelou, dle níž bylo možné přijetí jediné nabídky v případě, kdy byla veřejná zakázka opětovně zopakována se stejným předmětem. Toto pravidlo značně komplikovalo, protahovalo a prodražovalo zadávací řízení nejen v případech unikátních přístrojů apod. Nadto bylo značně riskantní pro poskytování příslušných dotačních prostředků.
Podstatné je rovněž rozšíření dílčích hodnotících kritérií pro hodnocení ekonomické výhodnosti o tzv. kritérium organizace, kvalifikace a zkušenosti osob zapojených do realizace veřejné zakázky, přičemž tyto musí mít tzv. významný vliv na její plnění. Kvalifikací a zkušeností dodavatele má zákonodárce na mysli například osobní přispění konzultantů či projektantů v oblasti výstavby. Dále opomíjen by neměl být ani nově hodnocený vliv na zaměstnanost osob se ztíženým přístupem na trh práce. Tyto změny je též možné považovat za pozitivní. Jakožto požadavky zejména odlišné od profesních kvalifikačních předpokladů budou muset být ale řádně definovány v rámci zadávání a následně i řádně hodnoceny, to vše v souladu se zákonem o veřejných zakázkách.
V případě významných státních zakázek či zakázek státních příspěvkových organizací nad 300 mil. Kč a významných zakázek územních samosprávných celků či jejich příspěvkových organizací nad 50 mil. Kč jsou nově zrušena též povinná oponentní odborná vyjádření a tzv. seznam hodnotitelů, z jehož měli být Ministerstvem navrhováni hodnotitelé do hodnotících komisí pro tyto významné zakázky s účinností od 1. ledna 2015. Zde zákonodárce přistoupil zcela k vypuštění těchto povinností, zavedených právě transparenční novelou.
 V neposlední řadě by také mělo dojít k urychlení a zefektivnění řízení o přezkoumání úkonů zadavatele v oblasti dohledu nad zadáváním veřejných zakázek před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. A to zejména s ohledem na nově zaváděnou povinnost připojení písemných důkazů již k návrhu na přezkum, složení příslušné kauce nejpozději s podáním tohoto návrhu či zvýšení její horní hranice na 10 mil. Kč.
V závěru se lze opět vrátit ke kritériu nejnižší nabídkové ceny. V zákoně o veřejných zakázkách stojí až na druhém místě za kritériem ekonomické výhodnosti, ale přesto se značně užívá. Je tedy též otázkou, jak se zejména nově rozšířená hodnotící kritéria ekonomické výhodnosti, zaváděná právě touto druhou technickou novelou v rámci často měněné právní úpravy zadávání veřejných zakázek a v praxi jejich zadavatelů, posléze ujmou.  
Zmenšit
Mám nárok na parkování u místa pracoviště
MF Dnes 16.4.2015, 21.4.2015
Můj zaměstnavatel má pronajaté výrobní prostory v průmyslovém areálu, který patří jinému vlastníkovi. Parkování je v tomto areálu povolené pouze na vyhrazených a placených parkovištích. Částka není nejmenší, cca 800 Kč měsíčně....
Celý článek
Můj zaměstnavatel má pronajaté výrobní prostory v průmyslovém areálu, který patří jinému vlastníkovi. Parkování je v tomto areálu povolené pouze na vyhrazených a placených parkovištích. Částka není nejmenší, cca 800 Kč měsíčně. Okolní firmy svým zaměstnancům na parkování poskytují příspěvek, většinou polovinu výše uvedené částky. Nám naši žádost o totéž zaměstnavatel zamítl s tím, že je to náš problém a naše soukromá věc. Nyní jsme zjistili, že má firma pronajato sedm parkovacích míst pro potřeby firmy. Dvě místa pro obchodní klienty a pět míst pro vedoucí pracovníky firmy. Všechna uvedená místa jsou hrazena v plném rozsahu firmou. Máme za to, že tato skutečnost asi není zcela v pořádku a prosíme o radu, jak v tomto dále postupovat.
 
Z  právních předpisů vyplývá pro zaměstnavatele povinnost vytvářet pro zaměstnance uspokojivé pracovní podmínky, kterou je možno chápat v širším nebo užším slova smyslu. Tato povinnost, která je stanovena dokonce přímo v Ústavě, resp. v čl. 28 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod, je dále rozvedena zejména v zákoníku práce, a to v řadě jeho ustanoveních. Tak např. i mezi základní zásady pracovněprávních vztahů dle §1a zákoníku práce patří zásada uspokojivých a bezpečných podmínek pro výkon práce. Tato povinnost se týká především otázek spojených s vlastním výkonem práce či v souvislosti s tímto výkonem. Samotná cesta do zaměstnání a zpět se za výkon práce samozřejmě nepovažuje a je tedy věcí zaměstnance, jakým způsobem se do zaměstnání dostaví. Má však povinnost být na pracovišti na začátku směny a odcházet z něho až po skončení směny.  Zákonnou povinnosti zaměstnavatele není tedy zajišťovat dopravu zaměstnanců do práce, ani jejich úhradu, ani možnosti parkování v případě, že se zaměstnanec dopravuje do práce vozidlem. Tyto benefity ale mohou být poskytovány např. na základě vnitřního předpisu či kolektivní smlouvy.
Na druhou stranu zaměstnavatel má dle ustanovení § 151 a násl. zákoníku práce povinnost poskytnout svým zaměstnancům  některé služby  a  hradit   některé  výdaje, které jim vzniknou při plnění pracovních úkolů.  Jde např. o úhradu cestovních výdajů, které zaměstnanci vzniknou při pracovní cestě, cestě mimo pravidelné pracoviště, mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště.   
Náhrada výdajů spojených s parkováním na placených parkovišti při obvyklých každodenních cestách na místo výkonu práce se však nedá přiřadit k výdajům, které zaměstnavatel má povinnost zaměstnanci hradit. Náhrada takových výdajů i by mohla být  případně  považována za náhradu nutných vedlejších výdajů dle § 164 zákoníku práce ale jen, pokud by k ní docházelo  např. v souvislosti s pracovními cestami.
Příslušná právní úprava zákoníku práce pro podnikatelské subjekty vychází ve svých ustanoveních ze zásady „co není zakázáno, je povoleno“, a uvádí pouze povinný rozsah náhrad výdajů spojených s výkonem práce. Právní úprava poskytování náhrad zaměstnavateli, v tomto případě podnikatelského typu, jsou převážně relativně kogentní. Zákoník práce tedy nevylučuje možnost poskytnout v podnikatelské sféře i jiné  benefity či náhrady vzniklých nákladů. Rozhodnutí zaměstnavatele o poskytování jiných náhrad by však mohlo mít i daňové dopady, tedy podléhaly by či by mohly podléhat zdanění a platbě odvodů. To platí i pro případ, pokud by zaměstnavatel poskytoval svým zaměstnancům příspěvek na parkování. I ten  by podléhal zdanění dle zákona o dani z příjmu a odvodům na sociální a zdravotní pojištění dle příslušných předpisů.
Na parkovací místa není zákonný nárok. Zaměstnavatelé zpravidla ani nemají místa pro všechna vozidla svých zaměstnanců, zejména nejde-li o služební vozy.  Místa jsou často přiřazována podle konkrétní pracovní pozice. Pokud byste si obstaral parkovací místo sám  na své náklady, náhrada nákladů spojených s parkováním by mohla být  v takovém případě  smluvně stanovena se zaměstnavatelem, tedy zaměstnavatel by musel s takovou úhradou, popř. s příspěvkem na ní, souhlasit.
Pokud nepatříte do kategorie vedoucích zaměstnanců, jimž jsou parkovací místa vyhrazena dle rozhodnutí zaměstnavatele, ani nemáte nárok na úhradu nákladů spojených s parkováním, např. dle vnitřní směrnice či individuální dohody se zaměstnavatelem, nelze se takového zacházení na základě zákona domáhat.  Poskytnutí parkovacího místa či úhrada nákladů spojených s parkováním zůstává stále tedy jen určitým zaměstnaneckým benefitem. Nicméně i při poskytování takových benefitů musí zaměstnavatel dbát o dodržování zásady rovného zacházení a nediskriminace.
 
JUDr. Jan Kozubek, advokát, Becker a Poliakoff
Zmenšit
Co mám dělat, když chci zrušit firmu?
i.DNES.cz, 22.1.2015
Loni skončilo v insolvenci zhruba tři a půl tisíce firem, přičemž řada z nich ukončila činnost. A pak také skončila řada společností, které finanční problémy ani neměly. Jak postupovat při likvidaci, radí advokát Jan Kozubek z kanceláře Becker & Poliakoff. Mám firmu, s.r.o., a chtěla bych jí...
Celý článek
Loni skončilo v insolvenci zhruba tři a půl tisíce firem, přičemž řada z nich ukončila činnost. A pak také skončila řada společností, které finanční problémy ani neměly. Jak postupovat při likvidaci, radí advokát Jan Kozubek z kanceláře Becker & Poliakoff.

Mám firmu, s.r.o., a chtěla bych jí zrušit. Závazky vůči zaměstnancům a dalším dodavatelům mám vypořádané. Nevím, jak teď postupovat, ráda bych podnikání ukončila.

Pokud jde o „dobrovolnou“ likvidaci, jak se dá z vašeho dotazu usuzovat, musí rozhodnutí o zrušení společnosti s ručením omezeným a vstupu do likvidace přijmout valná hromada, je-li to tak stanoveno společenskou smlouvou. A to alespoň dvěma třetinami hlasů. Jinak všichni společníci dohodou. V jednočlenné společnosti, což je váš případ, působnost valné hromady vykonává její společník, tedy vy osobně. Rozhodnutí i dohoda musejí mít formu notářského zápisu. Ideální den vstupu do likvidace je vždy první den hospodářského roku, tedy zpravidla 1. leden. Zpravidla současně dochází i ke jmenování osoby likvidátora. Pokud by jmenován nebyl, jeho působnost by v takovém případě vykonávali všichni členové statutárního orgánu.

Kde najdu likvidátora a kolik za jeho práci zaplatím?
Likvidátorem může být každá osoba, která je způsobilá být statutárním orgánem, takže musí být například svéprávná a bezúhonná ve smyslu živnostenského zákona a splňovat i další podmínky stanovené zákonem. Pokud tyto podmínky splňuje, tak jim může být kdokoliv. Může jím tedy být například i jednatel společnosti.

Odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo ho do funkce povolal, tedy společník, nebo valná hromada. Pokud likvidátora jmenoval soud, odměnu určí soud. Odměny likvidátora upravuje vyhláška č.474/2013 Sb.

Likvidátor nabývá působnosti statutárního orgánu (v s.r.o. jednatele) okamžikem svého povolání/jmenování a za výkon své funkce odpovídá stejně jako statutární orgán. Plní tedy běžné povinnosti a platí odvody jako při normálním chodu společnosti.

Jak se postupuje dál?
Likvidátor zajistí vyhotovení účetní závěrky ke dni předcházejícímu dni vstupu do likvidace. Pokud by to bylo k 31. prosinci, je možné využít řádnou účetní závěrku. Díky tomu bude možné určit likvidační zůstatek a odhalit případný úpadek společnosti. Vyhotovená účetní uzávěrka poslouží likvidátorovi, aby za společnost podal přiznání k dani z příjmů právnických osob. Dále musí likvidátor sestavit ke dni vstupu do likvidace i zahajovací rozvahu.

Likvidátor také podá návrh na zápis vstupu společnosti do likvidace a likvidátora do obchodního rejstříku. A pozor - společnost musí od vstupu do likvidace užívat název firmy včetně dodatku o likvidaci, tedy např. Gama s.r.o. v likvidaci.

Kdo zajistí soupis majetku?
Také likvidátor. Ten se stará de facto o vše. Provede inventarizaci majetku, vyhotoví jeho soupis a zajistí i jeho prodej. K povinnostem likvidátora také patří, aby průběžně vyhodnocoval solventnost (majetkové poměry) likvidované společnosti. Zjistí-li, že je společnost v úpadku, je povinen podat insolvenční návrh.

Oznamuje se někomu vstup do likvidace?Likvidátor zajistí oznámení o zrušení společnosti a vstupu do likvidace v obchodním věstníku, a to nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem. Také zveřejní výzvu pro věřitele, například zaměstnance či obchodní partnery, aby přihlásili své pohledávky. I v dalším období je v kontaktu s věřiteli a pokud o to požádají, musí jim podávat i zprávy o majetkových poměrech společnosti.

A co se zbylým majetkem?
Ten se zpeněží a získané peníze budou sloužit k uspokojení věřitelů, k čemuž zpravidla dojde jen z části. Přednostně je ale třeba se vždy vypořádat s mzdovými nároky.

Kdy firma přestane existovat?
Především musí likvidátor zpracovat zprávu o průběhu likvidace a návrh na rozdělení likvidačního zůstatku, které předá vám, jako společníkovi, ke schválení. Dále zajistí vypracování účetní závěrky ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku a podá přiznání k dani z příjmů právnických osob. Likvidátor požádá o souhlas s výmazem společnosti z obchodního rejstříku též správce daně.

V další fázi dojde k rozdělení likvidačního zůstatku v souladu se schváleným návrhem. Vystaví se písemné prohlášení o neexistenci soudních nebo jiných právních sporů a o tom, že veškeré závazky společnosti byly uspokojeny. Někdy bude nezbytné ještě i jednání s příslušným archivem o uschování archiválií. Do 30 dnů od rozdělení likvidačního zůstatku je podán návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. A firma přestává existovat.

 

 

Zmenšit
Becker a Poliakoff proti množírenskému byznysu
deník Blesk, 24.7.2014
Becker a Poliakoff, s.r.o., advokátní kancelář se angažuje v osvětě proti tzv. množírnám – obchodní činnosti osob, které ze zištných důvodů ve zcela nevyhovujících podmínkách chovají a „množí“ psy žádaných plemen. Štěňata, často...
Celý článek
Becker a Poliakoff, s.r.o., advokátní kancelář se angažuje v osvětě proti tzv. množírnám – obchodní činnosti osob, které ze zištných důvodů ve zcela nevyhovujících podmínkách chovají a „množí“ psy žádaných plemen. Štěňata, často předčasně odebraná matkám a nemocná, pak prodávají nic netušícím zájemcům, kterým zvířátko velmi často do několika dnů uhyne anebo za jeho vyléčení musejí vydat nemalé peníze. Poškozených jsou již stovky. JUDr. Jindřich Kalíšek, advokát naší kanceláře, se proto včera spolu zúčastnil on-line chatu s čtenáři deníku Blesk, jehož předmětem byla obrana a prevence před tímto nekalým byznysem.  
Zmenšit
Current advertising regulation in the Czech Republic after (New) Civil Code´s force
CONSULEGIS IP-Specialist Group´s Newsletter, 22.4.2014
CONSULEGIS IP Newsletter Spring 2014, 22. 4. 2014 Odborná skupina IP / IT IP naší partnerské sítě CONSULEGIS publikovala pravidelný jarní newsletter, tentokrát tematicky zaměřený na problematiku regulace reklamy (IP Group Newsletter SPRING 2014). JUDr. Jindřich Kalíšek z naší...
Celý článek
CONSULEGIS IP Newsletter Spring 2014, 22. 4. 2014
Odborná skupina IP / IT IP naší partnerské sítě CONSULEGIS publikovala pravidelný jarní newsletter, tentokrát tematicky zaměřený na problematiku regulace reklamy  (IP Group Newsletter SPRING 2014). JUDr. Jindřich Kalíšek z naší advokátní kanceláře ve svém příspěvku (Current advertising regulation in the Czech Republic after (New) Civil Code’s force; str. 10) shrnuje současnou právní úpravu reklamy v České republice, která prošla určitými proměnami v souvislosti s účinností nového občanského zákoníku k 1. 1. 2014.
Zmenšit
Aplikuje se NOZ na již uzavřené smlouvy?
American Chamber of Commerce in the Czech Republic, 17.10.2013
Advokát Stanislav Janoch a advokátní koncipient Veronika Žánová odpovídali v Průvodci novým občanským zákoníkem (vydaným AmCham) na otázku: "Aplikuje se Nový občanský zákoník na již uzavřené smlouvy?".
Bez optimismu a víry ve změnu nelze hudbě pomáhat
Časopis Harmonie 10/2013, 7.10.2013
JUDr. Klimpl, předseda správní rady Pražské komorní filharmonie, přispěl do časopisu Harmonie svým názorem na současnost i budoucnost orchestru, divadla a festivalu.
Byznys na obou stranách čínské zdi
týdeník Euro, 22.7.2013
Advokacie a poradenské služby se zákonitě doplňují, hranice mezi nimi se ale musí dobře hlídat Právní služby a ostatní poradenský byz­nys musejí být ze zákona oddělené. Vý­sledné synergie ale mnoho firem lo­gicky přitahují. Jak se s danými mantinely...
Celý článek
Advokacie a poradenské služby se zákonitě doplňují, hranice mezi nimi se ale musí dobře hlídat
 

Právní služby a ostatní poradenský byz­nys musejí být ze zákona oddělené. Vý­sledné synergie ale mnoho firem lo­gicky přitahují. Jak se s danými mantinely vypořádat? „Každý případ se musí pečlivě zva­žovat“ říká Martin Klimpl, vedoucí partner advokátní kanceláře Becker & Poliakoff, pů­sobící na českém trhu již přes dvacet let.

Ceny některých veřejných zakázek podně­cují diskusi, zda jsou ministerstva a další úřa­dy odkázané na čerpání právních služeb z ex­terního prostředí a zda by nezvládly agendu vlastními silami. Jaké jsou protiargumenty?
Externí právní poradce by neměl suplovat in­terní právní oddělení, kterým většinou dis­ponuje každý státní orgán. Vaše otázka však úzce souvisí s dalšími tématy - stabiliza­cí, zefektivněním a zkvalitněním státní sprá­vy a pružností, s jakou může státní správa externí službu, pokud ji opravdu potřebu­je, použít. Státní správa má i přes viditelné zlepšování kvality stále co dohánět, a co se týče možnosti pružně reagovat na své potře­by najmutím externího konzultanta, součas­ná právní úprava tento trend vůbec nepod­poruje. Pokud odpovím zjednodušeně - vše se musí soutěžit, často je jediným kritériem cena. Jsme tak svědky, že mnohdy nezvítě­zí kvalita nebo se zakázka stane předmětem konkurenčního boje, kdy přes sérii námi­tek a podání se celý proces protáhne na roky. Problém klienta zůstává neřešen a ve výsled­ku je tak postižen i on. Myslím, že je opravdu čas se zamyslet nad novou právní úpravou.
Co říkáte na názor, že právníci by měli být za své služby pro veřejný sektor více zodpověd­ní, kupříkladu je-li dotyčný úřad pokutován Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže?
Na služby pro veřejný sektor se vztahují stej­ná pravidla jako na služby pro sektor soukro­mý. Každý klient si je roven. Jsme povinni se chovat v souladu se zákonem o advokacii a podle příslušných směrnic České advokát­ní komory Pokud svým chováním či poruše­ním zákona způsobíme klientovi škodu, má právo se domáhat její náhrady. Máme také zákonnou povinnost být pro tyto případy po­jištění a je zde možnost komerčního připojiš­tění. Vše je tedy odvislé od toho, zda vznikla škoda. Potom je zde příčinná souvislost mezi jejím vznikem a chováním advokáta. Ale vše závisí na tom, jak k věci přistoupí klient.
Od právních služeb je krůček k dalším po­radenským činnostem. Vy jste advokátem, ale zároveň poradcem v konzultační společnosti BXL Consulting. Jak se tyto světy protínají, ne­hrozí konflikt zájmů?
Je to citlivá věc, ale hrdě se hlásím k tomu, že jsme jako jedna z prvních advokátních kance­láří transparentně oddělili výkon konzultač­ních služeb od výkonu advokacie a tuto „čín­skou zeď“ pečlivě hlídáme. Každý obchodní případ je pečlivě zvážen a možné konflik­ty zájmu jsou pečlivě posuzovány, a to nejen při převzetí mandátu, ale i ve střednědobém výhledu s přihlédnutím k akviziční strategii každé ze společností. Není však automatické, že klientovi, kterému pomáháme strategic­kým poradenstvím dosáhnout jeho obchod­ních cílů, poskytujeme i právní poradenství a naopak.
Termín lobbing si v Česku vytrvale drží ne­gativní konotace. Na druhou stranu není reál­né, aby se tento fenomén v parlamentní de­mokracii nevyskytoval. Co je zapotřebí udělat, aby veřejnost začala tuto činnost vnímat s vět­ším pochopením?
Lobbing by neměl být vnímán jako něco ne­kalého či zakázaného, je to běžná a legitim­ní činnost prosazování zájmů klienta. Jen se musí dít v rámci zákona a etických pravidel. Absence zákonné úpravy, neexistence etic­kých pravidel a obecně současná úroveň po­litické kultury v zemi bohužel napomáhají devalvaci pojmu lobbing. Před několika lety jsme se snažili s ostatními kolegy založit aso­ciaci agentur, které poskytují služby v oblas­ti takzvaných „public affairs“. Na zakládacích dokumentech a návrhu zákonné úpravy včet­ně etického kodexu pracovalo aktivně pět subjektů. Těchto pět subjektů také projevilo zájem o členství. Nikdo jiný. To také o něčem vypovídá. Bohužel ani to, co se v dnešní době děje v naší společnosti, vnímání výkonu kon­zultačních služeb, poskytování strategického poradenství nebo - chcete-li - lobbingu ne­prospívá. Přitom není potřeba něco zvláštní­ho vymýšlet, stačí se podívat, jak je uprave­na tato oblast podnikání v USA, jaká pravidla nastavila Evropská komise, a zajistit postih těch, kteří stanovená pravidla poruší.
Zmenšit
Blížící se změny obchodního práva zasáhnou všechny společnosti. Co bude potřeba vykonat?
týdeník Euro, 10.6.2013
Dnes již snad pro nikoho není nová informace, že od ledna příštího roku dochází k zásadní změně občanského a obchodního práva. Nabude účinnosti nový občanský zákoník (NOZ) a zákon o obchodních korporacích (ZOK), který nahrazuje...
Celý článek
Dnes již snad pro nikoho není nová informace, že od ledna příštího roku dochází k zásadní změně občanského a obchodního práva. Nabude účinnosti nový občanský zákoník (NOZ) a zákon o obchodních korporacích (ZOK), který nahrazuje současný obchodní zákoník. Některé ze změn budou mít reálný a okamžitý dopad i na již existující obchodní společnosti (v terminologii příštího roku obchodní korporace). Jak konkrétně se těchto subjektů novela soukromého práva dotkne a jak by se měly tyto společnosti na nový rok připravit? Následující řádky se pokusí představit některé ze zásadních skutečností, na které by měly existující společnosti brát zřetel.

Zcela evidentní je, že nová úprava zasáhne úplně všechny obchodní společnosti a podnikatele. Minimálně v tom smyslu, že budou nuceni podrobit dokumenty relevantní pro jejich obchodní činnost revizi, zdali odpovídají nové právní úpravě a terminologii. A to nikoliv pouze korporátní dokumenty, o kterých bude podrobnější zmínka níže, ale všechny smlouvy, které při obchodování užívají.

Přizpůsobení stanov a společenských smluv
Na první pohled důležitá povinnost se týká korporátních dokumentů obchodních společností, tedy zejména stanov a společenských smluv, které upravují základní strukturu a režim obchodních společností. Nová úprava v ZOK říká, že přestávají platit ta ustanovení těchto dokumentů, která jsou v rozporu s donucujícími ustanoveními ZOK a zároveň již existující obchodní společnosti mají povinnost dát své základní dokumenty do souladu s novou úpravou. Donucujícími ustanoveními jsou ta ustanovení, od kterých se nejde odchýlit. Bohužel ZOK seznam takovýchto ustanovení neposkytuje. Bude tedy potřeba porovnat celý ZOK, a posoudit jednotlivá ustanovení s textací stanov a společenských smluv, a to do konce června 2014, kdy končí přechodné období pro odstranění rozporů.

Výše uvedené se zdá jako velmi děsivá a náročná mise pro podnikatele. Bohužel je potřeba tomuto závěru přitakat, a to i přes to, že výsledek rešerše jednotlivých stanov a společenských smluv dá ve většině případů odpověď, že rozpory s donucujícími ustanoveními neexistují. Důvodem, proč lze i přes relativní nepřítomnost velkého nebezpečí rozporu se ZOK doporučit revizi korporátních dokumentů je ta skutečnost, že možným důsledkem nesouladu základních dokumentů se ZOK je zrušení obchodní společnosti. Byť lze předpokládat, že k takové situaci bude docházet velmi zřídka a pouze u subjektů, které nemají vůli napravit závadný stav (rejstříkový soud bude vyzývat k nápravě).

Volba režimu práva, kterým se bude obchodní společnost řídit
Kromě výše zmíněných ustanovení donucujícího charakteru zbývá ve stávajícím obchodním zákoníku, stejně jako v ZOK většina ustanovení, mající povahu dispozitivní úpravy – subjekty se od nich mohou odchýlit, nebo mají možnost zvolit si režim z několika možných. ZOK počítá se zajímavou povinností obchodních korporací, kterou je povinnost zvolit si režim, kterým se budou řídit. Ve lhůtě dvou let (tedy do konce roku 2015) musí obchodnímu rejstříku sdělit, zdali chtějí podléhat staré úpravě obchodního zákoníku nebo úpravě nové obsažené v ZOK.

Je potřeba říci, že nová úprava v ZOK je obecně vzato ve vztahu k obchodním korporacím mnohem flexibilnější a modernější, takže pro hodně stávajících subjektů bude velmi atraktivní. Příkladem budiž možnost společnosti s ručením omezeným vlastněné jediným společníkem vlastnit další s.r.o. kde bude první společnost jediným společníkem; tato možnost je nyní obchodním zákoníkem zapovězena. Avšak rozhodnutí o tom, které úpravě režim podřídit je velmi individuální, pro některé korporace bude výhodnější úprava stará.

Internetové stránky pro všechny a.s.
Každá akciová společnost bude muset od ledna zřídit internetové stránky, které budou obsahovat základní údaje o společnosti (firmu, sídlo, IČ společnosti a údaj o jejím zápisu v obchodním rejstříku) a budou na nich povinně uváděny údaje pro akcionáře, tedy zejména informace o valných hromadách. Tato forma komunikace s akcionáři nebude pro akciové společnosti v zásadě velkým problémem, protože již nyní je komunikace touto cestou naprosto běžná.

Ostatních obchodní korporace, včetně s.r.o., tuto povinnost i nadále míti nebudou.

Konec akcií na majitele

Nová povinnost, byť není ukládána přímo ZOK, ale prostřednictvím zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností, zasáhne všechny akciové společnosti, jejichž akcie mají povahu akcií na majitele a jsou nezaknihované a neimobilizované. Od 1. 1. 2014 budou tyto akcie automaticky změněny na listinné akcie na jméno, přičemž dochází také k odpovídající změně stanov takovýchto společností a ke vzniku souvisejících povinností jako vést seznam akcionářů.

Závěrečné doporučení

Nelze tedy než doporučit nejvyšší možnou míru obezřetnosti podnikatelů ke změnám, které nastanou v novém roce. Důsledky mohou mít velmi zásadní povahu, od neplatných smluvních ujednání začínaje, ke zrušení samotných společností konče.

Mgr. Jiří Brož, Becker a Poliakoff
Mgr. Zdeněk Plesník, Becker a Poliakoff
 
Zmenšit
Konec skládkování ve velkém
týdeník Euro, 27.5.2013
Blíží se zásadní změna odpadové legislativy. Má smysl? Bude drahá? Málokterý společenský problém se dotýká tak širokého spektra osob, jako odpady. Odpad produkuje každý z nás a každý z nás také za likvidaci odpadů platí. Do...
Celý článek
Blíží se zásadní změna odpadové legislativy. Má smysl? Bude drahá?

Málokterý společenský problém se dotýká tak širokého spektra osob, jako odpady. Odpad produkuje každý z nás a každý z nás také za likvidaci odpadů platí. Do značné míry jde v odpadovém hospodářství o vybalancování otázky, kolik se má platit za skutečně nutnou potřebu likvidace odpadu a kolik se má platit za likvidaci odpadů, která je zodpovědná k budoucím pokolením. Již v této úvodní pasáži je obsažena značná kontroverze, kdy na vypořádání se s odpady je pohlíženo jako na problém. Je tomu skutečně tak, nebo se jedná o nepodstatnou otázku, která se vyřeší bez přičinění státu?

Důvodem, proč je psán tento článek, jsou recentní kroky Ministerstva životního prostředí (MŽP) mající za úkol revidovat současnou legislativu odpadového hospodářství s jasným cílem - omezit množství odpadu, ukládaného na skládky. Významnou kategorií odpadu je odpad komunální, který vzniká na území obcí, tedy nejčastěji v domácnostech. Z kvanta komunálního odpadu, které ročně čítá až 5 milionů tun, se přibližně tři čtvrtiny ukládají na skládky, jedna šestina se vytřídí a znovu použije a jedna desetina se spálí ve spalovnách komunálního odpadu.

Je na první pohled zřejmé, že v dlouhodobém hledisku nelze v této tendenci pokračovat, protože bychom se dřív nebo později topili v odpadcích. MŽP nehodlá na nic čekat a zavelelo k útoku proti hromadění odpadu na skládkách a chce dát zelenou alternativním možnostem odstraňování odpadu, zejména pak zařízením na energetické využívání odpadu (ZEVO) – v laické terminologii spalovnám odpadů. Tento plán počítá s časovým horizontem do roku 2025, který je nejzazším datem akceptovatelným MŽP pro úplný zákaz ukládání neupraveného směsného komunálního odpadu na skládky. Tento horizont není vybrán náhodně a kopíruje záměry Evropské unie tedy zejména usnesení Evropského parlamentu, které doporučuje ukončit veškeré skládkování v Evropské unii do tohoto roku, přičemž se předpokládá, že Evropská komise toto doporučení bude respektovat a promítne jej do připravované směrnice. Za zmínku stojí i ta skutečnost, že zákaz skládkování je již dlouhá léta upraven v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Velké Británii a dalších zemích.

S jistou mírou zjednodušení je ZEVO druh elektrárny a kotelny zároveň. Produkuje elektřinu a teplo, avšak ke svému provozu využívá spalování odpadu místo hnědého uhlí nebo zemního plynu. Pro spalovny jsou stanoveny mnohem přísnější emisní limity než pro klasické elektrárny, proto se dá říci, že toto zařízení je méně škodlivé vůči životnímu prostředí.

Zde však přichází na řadu „ale“. Spalování odpadu je v tuto chvíli dražší, než skládkování. Odpad není tak kvalitní palivo, aby účinnost procesu výroby elektřiny a tepla konkurovala prostému ponechání odpadu na skládkách. Spalovna si surovinu pro spalování nekupuje, nýbrž si za její spálení nechává platit. Přechod na ekologičtější způsob odstraňování odpadu si připlatíme. MŽP v tuto chvíli teprve zpracovává podklady pro budoucí podobu legislativního návrhu, a tudíž ještě konkrétní čísla nejsou známa, ale ubezpečuje, že o radikální nárůst zátěže pro běžnou rodinu rozhodně nepůjde.

V případě, že legislativa odpadového hospodářství bude upravena cestou výše nastíněnou, zcela jistě budou muset vyrůst na území ČR nové spalovny odpadů, protože současná trojice (Praha, Brno, Liberec) s kapacitou dohromady přibližně 650 tisíc tun odpadu je plně vytížena a další odpad již nepojme. Zároveň můžeme očekávat velkou ofenzivu ze strany společností vlastnících a provozujících skládky proti tomuto záměru, protože se jim podstatně omezí jejich rozsah jejich podnikání.

Záměr upravit odpadové hospodářství tak, abychom omezili prosté ukládání odpadu na skládky, lze hodnotit pozitivně. Samozřejmě budeme v době, kdy se bude měnit legislativa odpadového hospodářství slýchat různé názory. Počínaje od těch zpochybňujících zdali je či není dobré skládkování zakazovat. Přes konstruktivnější, tedy jakými technologiemi nahrazovat skládkování, protože ZEVO není jedinou alternativou, byť je v tuto chvíli nejpreferovanější (jak ve státech, kde již skládkování bylo zakázáno, tak z pohledu MŽP). Nicméně jisté je, že velkou, jestli ne vůbec tou největší je otázka, kolik navrhovaná změna bude stát daňové poplatníky, protože změnu legislativy provádí parlament, který je politicky odpovědný svým voličům. Jestliže dopady na jednotlivce budou únosné, není důvod, proč nejít cestou jiného odstraňování odpadu, než skládkováním.

Mgr. Jan Vaníček, advokát, Becker a Poliakoff
Mgr. Zdeněk Plesník, advokátní koncipient, Becker a Poliakoff
Zmenšit