1.       ÚVOD

Ústavní soud se ve svém nálezu Pl. ÚS 24/24 ze dne 23. dubna 2025 zabýval návrhem Ministerstva vnitra na zrušení části obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy č. 14/2020 Sb. hl. m. Prahy, která reguluje podmínky provozování hazardních her, mj. tzv. živých her – tedy her s účastí krupiéra, jako je například poker či ruleta, na území metropole. Napadená ustanovení vyhlášky zakazují provozování těchto her ve více než čtyřiceti městských částech a časově je omezují v dalších. Ministerstvo vnitra považovalo takovou regulaci za rozpornou s principem proporcionality a rovnosti, zákazem omezení volného pohybu služeb uvnitř Evropské unie a zákazem při výkonu veřejné moci bez ospravedlnitelných důvodů narušovat hospodářskou soutěž. Ústavní soud však návrh zamítl a konstatoval, že napadená ustanovení neodporují ústavnímu principu rovnosti ani zákazu diskriminace a vyhláška tak zůstává v platnosti v nezměněné podobě.

2.       NÁMITKY MINISTERSTVA: PORUŠENÍ ROVNOSTI A HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

Ministerstvo vnitra napadlo § 3 a § 4 vyhlášky ve spojení s přílohami č. 1 a 2. Vyhláška totiž obecně živé hry na území Prahy povoluje, avšak umožňuje jednotlivým městským částem tyto hry na svém území zcela zakázat nebo jejich provoz časově omezit. Tuto pravomoc většina městských částí skutečně využila – z celkových 57 městských částí jich 41 zvolilo úplný zákaz hazardu, přičemž jejich seznam je uveden v příloze vyhlášky. Další tři městské části – konkrétně Praha 8, Praha 15 a Vinoř, se rozhodly pro časové omezení živých her, které lze provozovat pouze v určité části dne. Ministerstvo vnitra v návrhu namítalo, že rozdílná regulace živých her mezi jednotlivými městskými částmi postrádá věcné ospravedlnění a není založena na objektivních, předem stanovených a nediskriminačních kritériích. Podle něj hlavní město Praha bez vlastní analýzy pouze převzalo stanoviska jednotlivých městských částí, aniž by samo zkoumalo objektivní a věcné důvody pro zákaz či povolení živé hry v jednotlivých městských částech.

Na základě podnětů dvou provozovatelů hazardních her ministerstvo vnitra dne 1. března 2024 upozornilo hlavní město Prahu na rozpor napadených ustanovení se zákonem a ústavním pořádkem České republiky a vyzvalo jej k nápravě. Jelikož hlavní město Praha ve lhůtě nápravu nezjednalo, ministerstvo dne 28. června 2024 rozhodlo o pozastavení účinnosti napadených ustanovení. Praha proti tomuto rozhodnutí nepodala rozklad, a rozhodnutí tak nabylo právní moci dne 17. července 2024. Nález Ústavního soudu nyní potvrzuje platnost a ústavní konformitu celé koncepce.

3.       ÚSTAVNÍ SOUD: PRAŽSKÁ VYHLÁŠKA SLEDUJE LEGITIMNÍ CÍL A NENÍ SVÉVOLNÁ

Ústavní soud se ztotožnil s názorem hlavního města Prahy a návrh ministerstva vnitra zamítl. Konstatoval, že město má právo přijmout takovou regulaci, která reflektuje rozdíly mezi jednotlivými městskými částmi a jejich přístup k hazardu. Odlišnosti v regulaci mezi částmi Prahy podle Ústavního soudu nepředstavují porušení principu rovnosti, neboť vycházejí ze zákonem uznaného územního členění města (§ 3 zákona o hlavním městě Praze) a odpovídají místním specifikům. Legitimním cílem regulace je právě respektování tohoto územního a správního členění, které představuje projev samosprávy hodný právní ochrany. Regulace hazardu navíc odpovídá předpokladům zákona o hazardních hrách a zákona o hlavním městě Praze – město se tak pohybovalo v mezích své ústavní i zákonné působnosti, když přijalo úpravu v oblasti veřejného pořádku jako místní záležitost. Dle Ústavního soudu tedy nejde tedy o jednání ultra vires.

Soudce zpravodaj Pavel Šámal při vyhlášení nálezu uvedl, že Ústavní soud respektuje jako legitimní a racionální východisko, že o podobě regulace rozhodují především městské části. Regulace hazardu podle něj není plošná ani nahodilá.

4.       DISENT SOUDCE MILANA HULMÁKA: REGULACE BEZ OBJEKTIVNÍHO ODŮVODNĚNÍ

Z patnáctičlenného pléna Ústavního soudu zaujal odlišné stanovisko pouze soudce Milan Hulmák. Ve svém disentním stanovisku kritizoval přijatou regulaci s tím, že veškeré úvahy Ústavního soudu lze podle něj shrnout tak, že k porušení zákona ani soutěžního práva nedochází, protože hlavní město Praha svou regulaci v městských částech odvozuje od politické vůle v jednotlivých městských částech. S těmito závěry se však neztotožnil – návrh ministerstva vnitra se mu jevil jako důvodný a posuzovaná vyhláška je podle jeho názoru v rozporu se zákonem.

Soudce Hulmák uvedl, že samotné rovné zacházení s městskými částmi nepostačuje k naplnění požadavků na objektivitu a nediskriminaci. Podle něj musí být vymezení míst, kde lze hazardní hry provozovat, opřeno o racionální a neutrální nediskriminační důvody, které zohledňují konkrétní dopady regulace. V této souvislosti uvedl: „Při pohledu na mapu hlavního města Prahy z hlediska regulace živých her nevidím racionální objektivní kritérium (ani nebylo v průběhu řízení objasněno), které by odůvodňovalo naprosto odlišný režim v jednotlivých částech města.“

Současně také zpochybnil samotné tvrzení, že základem regulace byla skutečně politická vůle městských částí. Podle něj nebylo toto kritérium důsledně naplněno, protože v řadě případů vůle konkrétních městských částí respektována nebyla. Připomněl například situace, kdy městské části – včetně Prahy 1, 3, 9 či 11, nesouhlasily s provozem živých her, avšak byly zařazeny mezi lokality, kde jsou tyto hry plošně povoleny. V jiných případech byla vůle samospráv nahrazena postojem hlavního města Prahy, nebo byla pouze dovozena z domněnek.

Co se týče souladu regulace se soutěžním právem, soudce Hulmák rovněž poukázal na to, že se Ústavní soud otázce souladu napadené regulace s § 19a zákona o ochraně hospodářské soutěže věnoval pouze okrajově, a to v jediném bodě nálezu, bez hlubší analýzy dopadů na relevantní trh.

***

Autor článku: Mgr. et Mgr. Marek Novotný, advokát; Edita Nováková, právní studentka